Střídavá péče a styk s dítětem od roku 2026: jak soud určuje péči

Kdo dnes hledá informace o „střídavé péči“ nebo o „úpravě styku s dítětem“, často neví, že se od 1. ledna 2026 změnil celý právní rámec. Rozsáhlá novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., zrušila kategorie výlučné, střídavé i společné péče a osobní čas rodiče s dítětem už nestaví jako „styk“ vedle „péče“ jednoho z rodičů. Oba rodiče zůstávají rovnocenně pečujícími osobami a soud, pokud se rodiče sami nedohodnou, určuje rozsah péče každého z nich. Pojem styk přitom ze zákona nezmizel: dál se používá pro nepřímý styk rodiče s dítětem a pro styk dítěte s dalšími osobami, například prarodiči či sourozenci.

Rychlá orientace

Co se od 1. 1. 2026 změnilo

Novela rodinného práva, kterou přinesl zákon č. 268/2025 Sb., zasáhla i do úpravy péče o dítě po rozchodu rodičů. Dřívější dělení na výlučnou, střídavou a společnou péči zákon opustil jako celek.

Do konce roku 2025 zákon také rozlišoval „péči“ o dítě u rodiče, kterému bylo dítě svěřeno, a „styk“ jako právo druhého rodiče vídat se s dítětem v určeném rozsahu. I toto dělení novela opustila. Dítě je nově v péči obou rodičů, jen v různém rozsahu, a čas dosud označovaný jako osobní styk je součástí rozsahu péče toho rodiče, který jej vykonává.

Cílem změny je, aby se spory mezi rodiči nevedly o „nálepku“ modelu péče, ale o to, co dítě skutečně potřebuje. Souvisí to i se změnami, které stejná novela přinesla do rozvodového řízení, popsanými v článku Rozvod manželství: jak probíhá a co připravit.

Co se stane se staršími rozhodnutími

Dřívější rozhodnutí o výlučné, střídavé nebo společné péči i o styku novela sama o sobě neruší; podle přechodných ustanovení zákona č. 268/2025 Sb. zůstávají v platnosti. Změna poměrů může odůvodnit nové soudní rozhodnutí, sama však původní úpravu nenahrazuje a neopravňuje žádného z rodičů přestat původní rozhodnutí jednostranně respektovat.

Nový pojem: rozsah péče místo typu péče

Podle nového znění § 907 odst. 1 občanského zákoníku platí, že pokud se na tom rodiče dohodnou, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče každého z nich. Rodiče se ale mohou dohodnout i na konkrétním rozsahu péče, přičemž soud posuzuje, zda dohoda odpovídá zájmu dítěte. Pokud soud nerozhodne o péči obou bez určení rozsahu, určí rozsah péče každého z rodičů s uvážením zájmu dítěte (§ 907 odst. 2). Rozsah se přitom může pohybovat na celé škále, od víkendové péče jednoho z rodičů až po rovnoměrné rozdělení času mezi oba.

Rovnocenná péče neznamená automaticky stejný čas

Novela zároveň přeformulovala § 888 občanského zákoníku: dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o dítě. Rovnocennost je ale pojem hodnotový, ne časový. Neznamená, že dítě musí trávit přesně polovinu času s každým z rodičů, ale že oba rodiče mají mít reálnou možnost se na výchově a péči podílet, byť třeba v různém rozsahu.

Co z pojmu styk v zákoně zůstalo

Po dobu, kdy o dítě pečuje jeden rodič, má druhý rodič právo na nepřímý styk s dítětem, například telefonáty nebo videohovory, a na informace o dítěti v přiměřeném rozsahu (§ 891 občanského zákoníku). Samostatně zůstává upraven i styk dítěte s dalšími osobami, například s prarodiči, sourozenci nebo jinými blízkými lidmi, ke kterým má dítě citový vztah (§ 927).

Co soud v rámci rozsahu péče upravuje

Když se rodiče na harmonogramu neshodnou a soud musí rozsah péče určit sám, v praxi obvykle nejde jen o to, kolik dní v měsíci bude mít dítě s kterým rodičem. Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud upravit i to:

• kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat (podmínky péče podle § 907 odst. 3),
• kdo další smí, případně nesmí být při péči přítomen (§ 907 odst. 3),
• jak bude probíhat nepřímý styk s rodičem, který dítě zrovna nemá u sebe, například telefonáty nebo videohovory (§ 907 odst. 4),
• jak bude druhý rodič informován o dítěti v době, kdy o ně pečuje ten první (§ 907 odst. 4).

Prázdniny a svátky

Potřeba upravit čas dítěte během školních prázdnin a svátků nikam nezmizela. V praxi se harmonogram rozsahu péče obvykle nadále doplňuje o zvláštní pravidla pro letní prázdniny, vánoční a velikonoční svátky nebo narozeniny, aby měli oba rodiče s dítětem vyhrazený čas i mimo běžný týdenní provoz.

Podle čeho soud rozsah péče posuzuje

Rozhodujícím hlediskem je zájem dítěte. Dřívější podrobný výčet dílčích hledisek zákonodárce vypustil jako nadbytečný, s tím, že soudy se mají řídit ustálenou rozhodovací praxí a výkladem, který k zájmu dítěte dlouhodobě podává Ústavní soud. V praxi to znamená, že soudy nadále zvažují obdobné okolnosti jako dosud u úpravy péče i styku, jen již ne podle uzavřeného zákonného seznamu:

• citovou vazbu obou rodičů k dítěti a jejich skutečný zájem o péči,
• věk dítěte, jeho dosavadní zvyklosti a dosavadní způsob péče,
• citové vazby dítěte na sourozence a další blízké osoby,
• schopnost rodičů spolu v otázkách dítěte komunikovat a spolupracovat,
• vzdálenost mezi domácnostmi rodičů a její dopad na školu a volný čas dítěte,
• praktickou proveditelnost navrhovaného rozvržení péče,
• bezpečí dítěte a případné domácí násilí, ať už vůči dítěti, druhému rodiči nebo jiným dětem,
• názor dítěte přiměřený jeho věku a vyspělosti; u dítěte staršího 12 let se předpokládá, že je schopno názor sdělit, věk 12 let však není minimální hranicí pro jeho zjišťování a názor dítěte není jediným rozhodujícím hlediskem.

Rozsah péče a rodičovská odpovědnost

I po novele platí, že pokud se rodiče nedohodnou, soud zpravidla ponechává oba rodiče v roli pečujících osob, jen v různém rozsahu. Je přitom třeba rozlišovat dvě odlišné otázky.

Stanovení menšího rozsahu péče jednoho rodiče není samo o sobě omezením jeho rodičovské odpovědnosti. Rodič, který má s dítětem méně času, není „rodičem se stykem“, ale rodičem s menším rozsahem péče. Rodičovská odpovědnost mu zůstává v plném rozsahu, pokud nebyla samostatně omezena nebo jinak dotčena rozhodnutím soudu. Znamená to mimo jiné právo být informován o podstatných záležitostech dítěte a podílet se na důležitých rozhodnutích.

Zásah do rodičovské odpovědnosti, tedy její omezení nebo pozastavení, je samostatné rozhodnutí se zvláštními zákonnými předpoklady. Přichází v úvahu jen při závažných důvodech, typicky při ohrožení dítěte.

Co to v praxi znamená pro rodiče

Kdo se dnes rozchází nebo rozvádí, by měl počítat s tím, že návrh, aby soud „schválil střídavou péči“ nebo „upravil styk“, už formálně nedává smysl. Namísto toho je vhodné navrhnout konkrétní rozsah péče, tedy harmonogram, kdy a jak dlouho bude mít dítě s kterým rodičem, včetně prázdnin a svátků, a tento návrh podložit stejnými argumenty, které dřív mířily k prokázání „vhodnosti střídavé péče“: schopností rodičů spolupracovat, blízkostí bydlišť a praktickou proveditelností navrhovaného rozvržení.

Co poslat advokátovi ke kontrole

• informaci o věku dítěte a dosavadním způsobu péče,
• adresy a vzdálenost domácností obou rodičů,
• informaci o škole a mimoškolních aktivitách dítěte,
• popis vztahů dítěte k sourozencům a prarodičům,
• popis komunikace a spolupráce mezi rodiči,
• informaci o případném názoru dítěte,
• pracovní dobu a časové možnosti obou rodičů,
• dosavadní dohody nebo rozhodnutí o péči či styku, pokud existují,
• představu o tom, jaký rozsah péče byste chtěli navrhnout, případně důvody, proč navrhujete omezení rozsahu péče druhého rodiče.

Kdy kontaktovat advokáta

• zvažujete návrh na konkrétní rozsah péče o dítě,
• druhý rodič s navrhovaným rozsahem péče nesouhlasí,
• druhý rodič brání nebo neumožňuje dohodnutý čas s dítětem,
• komunikace s druhým rodičem je obtížná,
• zvažujete návrh na omezení rozsahu péče druhého rodiče z důvodu ohrožení dítěte,
• měníte bydliště a řešíte dopad na dosavadní péči,
• máte starší rozhodnutí o „střídavé péči“ nebo o „styku“ a změnily se poměry, kvůli nimž zvažujete jeho změnu,
• prarodiče nebo jiné blízké osoby řeší styk s dítětem.

Závěr

Od 1. ledna 2026 zákon pojem střídavá péče nezná a osobní čas rodiče s dítětem je součástí rozsahu péče. Místo kategorií výlučné, střídavé a společné péče soud určuje rozsah péče každého rodiče podle zájmu dítěte, a to i tehdy, když nejde o přesně poloviční rozdělení času. Pojem styk v zákoně zůstává pro nepřímý styk rodiče, právo na informace o dítěti a styk dítěte s dalšími osobami. Kdo řeší úpravu péče nyní, by měl navrhovat konkrétní rozsah a harmonogram, ne se odvolávat na již neexistující právní nálepky.

Časté dotazy

Existuje ještě „střídavá péče“ jako právní pojem?

Ne. Od 1. ledna 2026 zákon kategorie výlučné, střídavé a společné péče zrušil. Soud buď na návrh rodičů rozhodne, že dítě zůstává v péči obou bez určení rozsahu, nebo určí rozsah péče každého rodiče.

Existuje pojem „styk s dítětem“ ještě v zákoně?

Ano, ale v užším smyslu. Osobní čas, který dítě tráví s rodičem, je od 1. ledna 2026 součástí jeho rozsahu péče. Zákon však dál upravuje nepřímý styk rodiče s dítětem, právo na informace o dítěti a styk dítěte s dalšími osobami, například prarodiči či sourozenci.

Musí být nový rozsah péče vždy na polovinu?

Ne, rovnocenná péče je pojem hodnotový, ne časový. Rozsah péče může být rozdělen i nerovnoměrně, pokud to odpovídá zájmu dítěte.

Podle čeho soud rozsah péče určuje, když se rodiče nedohodnou?

Rozhodující je zájem dítěte. Soudy přitom zvažují mimo jiné dosavadní péči, citové vazby, schopnost rodičů spolupracovat, bezpečí dítěte a případné domácí násilí i názor dítěte přiměřený jeho vyspělosti, a opírají se o dosavadní judikaturu.

Upravuje se i telefonický nebo video kontakt s dítětem?

Ano. Rodič má po dobu, kdy o dítě pečuje druhý rodič, právo na nepřímý styk s dítětem a na informace o něm. Je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud nepřímý styk i jeho podmínky upravit (§ 891 a § 907 odst. 4 občanského zákoníku).

Co se stane se staršími rozhodnutími o střídavé péči nebo o styku?

Podle přechodných ustanovení zákona č. 268/2025 Sb. zůstávají v platnosti a samotná novela důvodem ke změně není. Změna poměrů může odůvodnit nové soudní rozhodnutí, sama však původní úpravu nenahrazuje. Dokud soud nerozhodne jinak, je třeba dosavadní rozhodnutí respektovat.

Ztrácí rodič s menším rozsahem péče práva k dítěti?

Ne. Menší rozsah péče sám o sobě rodičovskou odpovědnost neomezuje. Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům bez ohledu na rozdělení rozsahu péče, pokud ji soud samostatně neomezil nebo jinak nerozhodl.

Může soud péči jednoho z rodičů zcela vyloučit?

Jen výjimečně, pokud to vyžaduje zájem dítěte, typicky jeho ohrožení. Menší rozsah péče přitom sám o sobě neznamená omezení rodičovské odpovědnosti; zásah do ní má samostatné zákonné předpoklady. Jinak zůstávají pečujícími osobami oba rodiče, byť v různém rozsahu.

Užitečné externí zdroje

• Ministerstvo spravedlnosti – Rozvody a péče o děti v roce 2026. Co se mění?
• Zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony
• Občanský zákoník – rovnocenná péče, § 888
• Občanský zákoník – nepřímý styk a právo na informace, § 891
• Občanský zákoník – péče o dítě a podmínky péče, § 907
• Občanský zákoník – styk dítěte s dalšími osobami, § 927