Odstupné: kdy na něj vzniká nárok

Odstupné je jednou z nejčastějších otázek při skončení zaměstnání, a zároveň místem, kde se dělá nejvíc chyb. Nárok na něj nevzniká automaticky při jakémkoli způsobu skončení, ale jen za zákonem vymezených podmínek, spojených především s organizačními důvody na straně zaměstnavatele.

Rychlá orientace

Kdy odstupné náleží

Nárok na odstupné vzniká při skončení pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem, nebo dohodou ze stejných důvodů, pokud jde o:

• zrušení zaměstnavatele nebo jeho části,
• přemístění zaměstnavatele nebo jeho části,
• nadbytečnost zaměstnance v důsledku organizační změny (§ 52 písm. a) až c) zákoníku práce).

Samostatně zákon upravuje odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. To náleží jen tehdy, když zaměstnanec dosáhl na pracovišti určeném orgánem ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice a pracovní poměr končí výpovědí podle § 52 písm. e) nebo dohodou z téhož důvodu (§ 67 odst. 3).

Pokud zaměstnanec podle lékařského posudku dlouhodobě pozbyl způsobilost konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí, nejde o odstupné. Při skončení výpovědí podle § 52 písm. d) nebo dohodou z téhož důvodu mu náleží jednorázová náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku podle § 271ca zákoníku práce.

Výše odstupného

U organizačních důvodů se výše odstupného odvíjí od délky trvání pracovního poměru u zaměstnavatele:

• méně než jeden rok: nejméně jeden průměrný měsíční výdělek,
• alespoň jeden rok a méně než dva roky: nejméně dvojnásobek průměrného měsíčního výdělku,
• alespoň dva roky: nejméně trojnásobek průměrného měsíčního výdělku.

Do doby trvání pracovního poměru se započítává i předchozí pracovní poměr u téhož zaměstnavatele, pokud mezi jeho skončením a vznikem následujícího poměru neuplynulo více než 6 měsíců (§ 67 odst. 2). Jde o zákonná minima, smlouva nebo kolektivní smlouva může přiznat odstupné vyšší. Při dosažení nejvyšší přípustné expozice činí odstupné nejméně dvanáctinásobek průměrného měsíčního výdělku bez ohledu na délku poměru.

Odstupné při dohodě

Odstupné náleží i tehdy, když pracovní poměr skončí dohodou, pokud je důvodem některá z organizačních příčin. Zákon nevyžaduje, aby dohoda důvod výslovně obsahovala, v praxi je ale jeho uvedení klíčové pro to, aby zaměstnanec nárok bez sporu prokázal. Podrobněji k tomu článek Dohoda o rozvázání pracovního poměru: na co si dát pozor.

Kdy odstupné nenáleží

• běžná výpověď daná zaměstnancem,
• výpověď zaměstnavatele pro porušení povinností nebo neuspokojivé výsledky,
• okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem,
• uplynutí sjednané doby u pracovního poměru na dobu určitou,
• zrušení ve zkušební době.

Jde o zákonné odstupné v typických situacích. Při běžné výpovědi zaměstnance zákonný nárok na odstupné zpravidla nevzniká. Existují však zvláštní zákonné případy, zejména podle § 339a zákoníku práce v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů a podstatným zhoršením pracovních podmínek, při splnění tam stanovených podmínek. Další plnění mohou vyplývat také ze smluvního ujednání nebo z kolektivní smlouvy.

Co poslat advokátovi ke kontrole

• výpověď nebo dohodu o rozvázání pracovního poměru,
• pracovní smlouvu s daty nástupu,
• informace o případném předchozím zaměstnání u stejného zaměstnavatele,
• mzdové podklady pro výpočet průměrného výdělku,
• lékařskou dokumentaci, pokud jde o zdravotní důvod,
• informaci, zda a kdy bylo odstupné vyplaceno.

Kdy kontaktovat advokáta

• zaměstnavatel tvrdí nadbytečnost, ale odstupné nenabízí,
• nejste si jistí správným výpočtem odstupného,
• zaměstnavatel navrhuje dohodu bez uvedení důvodu,
• jde o zdravotní důvod související s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,
• odstupné nebylo vyplaceno ve správném termínu.

Závěr

Odstupné je vázané na konkrétní zákonné důvody skončení pracovního poměru, nikoli na to, zda skončí výpovědí, nebo dohodou. Rozhodující je skutečný důvod a délka trvání pracovního poměru. Nejčastější chybou je podpis dohody bez uvedení organizačního důvodu, který prokazování nároku výrazně ztíží.

Časté dotazy

Mám nárok na odstupné při výpovědi ze zdravotních důvodů?

Odstupné při zdravotních důvodech zákon nepřiznává. Pokud však zaměstnanec pozbyl způsobilost konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí a poměr končí výpovědí podle § 52 písm. d) nebo dohodou z téhož důvodu, náleží mu jednorázová náhrada ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku podle § 271ca zákoníku práce. Odstupné nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku náleží při dosažení nejvyšší přípustné expozice podle § 52 písm. e).

Náleží odstupné i při skončení dohodou?

Ano, pokud je skutečným důvodem organizační příčina na straně zaměstnavatele, se kterou zákon spojuje nárok na odstupné.

Kolik odstupného mi náleží po dvou letech u zaměstnavatele?

U organizačních důvodů náleží při trvání poměru alespoň dva roky nejméně trojnásobek průměrného měsíčního výdělku. Do délky trvání se započítává i předchozí poměr u téhož zaměstnavatele, pokud mezi oběma poměry neuplynulo více než 6 měsíců.

Mám nárok na odstupné, pokud dám výpověď sám?

Při běžné výpovědi zaměstnance zákonný nárok na odstupné zpravidla nevzniká. Existují však zvláštní zákonné případy, zejména podle § 339a zákoníku práce v souvislosti s přechodem práv a povinností a podstatným zhoršením pracovních podmínek, a další plnění mohou vyplývat ze smluvního ujednání.

Kdy mi musí zaměstnavatel odstupné vyplatit?

Odstupné se vyplácí po skončení pracovního poměru, zpravidla v nejbližším výplatním termínu, pokud se strany písemně nedohodnou jinak.

Užitečné externí zdroje

• MPSV – Odstupné
• Síť práce – Odstupné: výpočet, nárok a kdy vám zaměstnavatel musí zaplatit
• Zákoník práce – odstupné, § 67
• Zákoník práce – jednorázová náhrada při skončení pracovního poměru, § 271ca